Tento podzim jsem pomáhal při několika sázecích akcí, vždy v příjemné atmosféře, avšak za surového podzimního počasí.
Oblíbené přísloví praví, že nejvhodnější čas na sázení stromů byl před deseti lety a druhý nejvhodnější je právě dnes. S opadem listí to platí dvojnásob. Od října do března (než začnou pučet pupeny) můžeme zasadit stromů, kolik jen stihneme. Omezí nás jedině zamrzlá půda. Není proto vhodnějšího času než podzim. Dobře zasazený prostokořenný stromek roubovaný na semenné podnoži tak nemusíme ani zalévat. Půda je na podzim dostatečně vlhká a přes zimu zvládne sazenice částečně zakořenit; naši péči potřebuje až následující předjaří při výchovném řezu. Pokud budeme sázet až na jaře, je potřeba myslet na vodu a ke každému stromu nalít alespoň dvacet litrů; a v případě dlouhých letních such zálivku opakovat.
V Sedmé generaci vyšel v říjnu článek o podzimním sázení ovocných stromů, kde podrobněji rozebírám zásadní principy, na které je potřeba při výsadbě (a po ní) myslet. Například výkopová jáma nemusí být nikterak hluboká, ale především široká, alespoň o třetinu širší než kořeny sazenice. Důležité je „neutopit“ pod hlínu kořenový krček — místo, kde začínají kořeny. Strom by se pak mohl dusit. Zapomenout nelze ani na správné ukotvení stromu ke kůlům, tak aby strom ve větru stál stále pevně, a ochranu před zajíci, kteří v zimě rádi využijí šťavnaté mladé kmínky pro zpestření svého jídelníčku.
Praxe samozřejmě nese jisté oběti, zvláště když sází dobrovolníci a dobrovolnice, kteří nemají tak bohaté zkušenosti. Občas se po takových výsadbách některý strom neujme. Přesto považuji za přínosné sázet s lidmi a prohlubovat tak jejich vztah ke krajině.
V Mikulčicích, kde jsme obnovovali Velkomoravskou alej jasanů, šlehal všem vítr do tváří ukrutně. To ale nemírnilo nadšení brontosauřích dobrovolníků, kteří zasadili téměř dvacítku jasanů podél cesty mezi Mikulčicemi a Slovanským hradištěm (Muzeum a archeologické naleziště). Jasan je zde, v oblasti Podluží, přirozenou součástí lužních lesů, i proto se před mnoha desítkami let kolem cesty zasadil právě tento druh.
V Hruškách u Brna zase uschnulo několik švestek vysázených loňský podzim, a tak jsme se s pár dobrovolníky a dobrovolnicemi rozhodli o opětovné vysazení. A nechybělo ani sázení v extenzivním sadu nebo v zahradách.
Ať už tento podzim při sázení stromů foukalo či pršelo, viděl jsem zasazených několik desítek mladých stromků (a především ovocných) a to mi udělalo velkou radost. Těší mě vidět nadšení lidí, kteří dobrovolně sází stromy do volné krajiny. Jen houšť!