S jarním pučením ovocných stromů přichází i méně radostné chvíle, zejména pokud se na vašem stromě objeví velká kolonie mšic.
Druhy mšic
V první řadě je dobré zmínit, že mšic (slovensky vošky) je mnoho druhů – 5 000 je popsáno celosvětově, na území Česka „jen“ 780.
Mezi ty, které škodí ovocným stromům a keřům, patří například:
- mšice jabloňová (jasně zelená mšice na jabloních, poškozuje konce mladých výhonů, oproti jiným druhům zůstává na jabloni celý rok)
- mšice jitrocelová (způsobuje nápadné deformace listů jabloní a červenofialové zbarvení, začátkem léta se stěhuje na jitrocel, na jabloně se vrací na podzim)
- mšice svízelová (nejvýznamnější mšice na hrušních, listy se kroutí a žloutnou, v létě přelétá na svízel a na podzim se vrací zpět)
- mšice rybízová (častá mšice na rybízu, způsobuje fialovo červené puchýře a deformace, v létě se stěhuje na hluchavkovité)
- mšice švestková (nejškodlivější mšice na švestkách, celý rok se zdržuje ve velkých koloniích na spodní straně listů broskvoní a slivoní, listy se nesvinují, ale zasychají)
- mšice třešňová (černé mšice, po kterých jsou listy zkroucené, pokryté medovicí, je to jediný druh mšice škodící na třešni)
Kromě toho můžete potkat i méně časté druhy, jako je například mšice hrušňová, podbělová, slívová, chmelová, hnízdotvorná, bodláková, broskvoňová, plaménková, srstková a mnoho dalších.
Do čeledi mšicovití (Aphididae) navíc patří i vlnatky (krvavá, jilmová apod.), jejichž životní strategie je dosti podobná.
Podobně jako jiné druhy hmyzu, i mšice jsou doslova fascinující. Například jsou druhy, které se na jaře líhnou z vajíček jako nymfy – ty jsou pak živorodé a rodí bezkřídlé generace, které následně tvoří velmi známé kolonie na letorostech. Postupně od 3. až 5. generace přibývá okřídlených samiček, které migrují na další rostliny, kde rodí další bezkřídlé generace. Na konci léta se pak rodí generace živorodých partenogenetických samiček, které rodí nymfy obou pohlaví. Tato poslední generace (která může být okřídlená nebo bezkřídlá) se spáří a samičky kladou vajíčka na větve ovocných stromů.
A celý cyklus se další rok opakuje. Fascinující!
Jak mšice na ovocných stromech škodí?
Bez ohledu na druh, napadají mšice ovocné stromy podobně:
Odčerpávají šťávu – Nymfy a samice se živí sáním na listech, letorostech, případně i plodech. Jedna mšice vysaje jen cca 90-115 mg, problém proto nastává až při jejich přemnožení. Dochází k deformacím – typické jsou svinuté až zkadeřené listy, které někdy žloutnou nebo červenají. Napadené plody opadávají nebo dozrávají dříve s pozměněnou barevností slupky. Stromy jsou oslabené. Kromě toho může docházet k deformacím na letorostech, které pak rostou různě „do zatáček“.
Přenáší choroby – U slivoní se jedná zejména o šarku švestky (PPV virus). Tento virus mšice přenáší v sacím ústrojí. Naštěstí v něm přežije jen krátkou dobu, proto je vzdálenost přenosu malá. U jabloní mohou mšice zase přenášet Proliferaci, což je fytoplasma.
Znečišťují listy medovicí – Medovice je sice výborná (je základem lesních medů), ale pokud je jí příliš, ucpává póry listů, které pak hůř fotosyntetizují.
Mšice jsou většinou spíš okrajovým škůdcem, ale velké škody mohou napáchat na mladých výsadbách, kdy zničí třeba všechny letorosty a stromy to těžce nesou. Z toho důvodu je třeba provádět pravidelnou kontrolu nově vysazených stromů a v případě přemnožení zasáhnout. Zejména pak zkraje jara, když stromy pučí (mají měkké listy a málo tříslovin) a predátoři mšic ještě nejsou tolik namnožení.
Co na mšice?
Když se chcete zbavit mšic, máte na výběr ze 3 hlavních metod, které vám postupně popíšu včetně úskalí, které mají:
- Podporou přirozených nepřátel
- Použitím lepových pásů a lepidel
- Pomocí postřiků na mšice
Všelék jménem acidofág a biodiverzita
Nejlepším způsobem, jak bojovat se mšicemi, je podporovat jejich přirozené predátory (acidofágy). Nejdůležitější predátoři mšic jsou slunéčka, škvoři, některé druhy pestřenek, zlatoočka či mšicomaři.
Jedná se o dost rozdílné druhy. Každý ale za den spořádá až několik desítek mšic. Pokud chceme tyto predátory podporovat, musíme v lokalitě zajistit co největší biodiverzitu. Možností je plno:
- Kvetoucí byliny po celý rok – larvy pestřenek se sice živí mšicemi a jsou výkonnější než slunéčka, ale dospělci pestřenek se živí nektarem, a tak potřebují kvetoucí rostliny po celý rok.
- Suché staré dřevo či sláma – jako úkryt pro přezimující slunéčka či škvory.
- Alespoň nějaké mšice musí vždy zůstat – ve chvíli, kdy by slunéčko sedmitečné vyžralo všechny mšice a v širém okolí nebylo co dalšího k snědku, nebo mšice vyhubíte vy sami postřikem, pak slunéčko umře hlady (tedy spíše se přemístí na jinou lokalitu). Proto nějaké mšice potřebujete, abyste si udrželi i jejich predátory. Prostě ekologická rovnováha! Když se mšice přemnoží, tak se namnoží i predátoři. Je proto dobré mít v sadě třeba i jiné druhy dřevin, na kterých jsou další druhy mšic, které ale neohrožují ovocné stromy a keře. Ideálním adeptem je černý bez, který bývá obalený nejčastěji mšicí bezovou, která ovocným stromům neškodí. Ale potravní nabídku zajistí v průběhu celé sezóny.
- Postřiky pouze selektivně – když už používáte nějaký postřik, neaplikujte jej plošně, ale pouze selektivně na přemnožená ohniska mšic. Jinak se vám nenamnoží přirození predátoři a budete muset stříkat po zbytek sezóny.
- Hmyzí hotely – dnes velmi oblíbené hmyzí hotely jsou v podstatě náhradou přirozených stanovišť v krajině. Pokud nechcete mít v sadě hromadu starých větví, pohozenou slámu či torza starých stromů, pak vytvořte alespoň pořádný hmyzí hotel.
Mšice a mravenci na stromech
Kde jsou mšice, tam zpravidla bývají i mravenci. Živí se totiž medovicí, kterou mšice produkují. Některé mravenčí kolonie si proto mšice střeží, přenáší je z rostliny na rostlinu a jejich vajíčka dokonce schovávají přes zimu ve svých mraveništích.
Co je ale nejdůležitější – mravenci brání mšice před zmíněnými acidofágy (slunéčky, škvory, pestřenkami…). Není proto od věci zabránit mravencům přístup do koruny stromu, aby mohli predátoři nerušeně pracovat.Účinnou ochranou jsou lepy na mravence nebo lepidla a lepové pásy na stromy, například Vermifix (lep ve spreji), Stromset (lepový pás), Forestina zdravá zahrada nebo Chemstop. Před použitím jakéhokoli lepidla na ochranu stromů si ale dejte pozor, abyste si nepoškodili kůru:
- Lep musíte před zimou odstranit – V návodech to nepíšou, ale lepidlo může poškodit kůru mladých stromů, zejména pokud na kmeni zůstane přes zimu. Doporučuju proto buď lep před zimou odstranit (jde to ale těžce, nebo vůbec), nebo ho v lepším případě nenanášet přímo na kmen. Praktičtější je omotat kmen roubovací páskou, fólií nebo látkou a lepidlo nanést až na něj.
- Lep se brzy zanese – často prostě přestane lepit a také se z přilepených mravenců stane most, přes který se ti živí opět dostanou do koruny stromu.
- Na lep se mohou přilepit i ptáci – i to jsem viděl a byl to smutný pohled.
Postřiky na mšice a kdy je (ne)používat
Když je mšic příliš, můžete samozřejmě sáhnout po různých postřicích. Určitě bych vám však nedoporučil, používat širokospektrální insekticidy (např. oblíbený Mospilan nebo Karate zeon). Své oběti si nevybírají. Likvidují mšice, jenže s nimi i užitečné organismy, jako jsou slunéčka, draví roztoči, parazitické vosičky, vajíčka motýlů…
Postřiky na mšice povolené pro ekologické zemědělství
Co naopak doporučuji, tak ekologické postřiky na mšice, které užitečným organismům tolik neškodí.
Na mšice dobře fungují draselná mýdla – například přípravek Neudosan nebo kokosové mýdlo CoCana (dá se koupit jen ve velkém balení). Fungují tak, že narušují svrchní vrstvu kutikuly mšic a ty pak zplesniví nebo vyschnou.
Účinné jsou také postřiky na bázi oleje. Olej se mšicím dostane do vzdušnic, takže se udusí. Některé oleje navíc mají vysoušecí efekt, některé víc (přípravek PREV-GARD s pomerančovým olejem), některé míň (Rock Effect s pongamovým olejem). Každopádně oleje bych volil hlavně v předjaří – jednak na rostlinách ještě není tolik užitečných hmyzáků (oleje je totiž mohou také zadusit), jednak oleje účinkují i na vajíčka přezimujících škůdců.
Nevýhoda přírodních postřiků spočívá v tom, že musíte zasáhnout mšice přímo, což je často obtížné, když jsou schované ve svinutých listech.
Částečným řešením je přípravek Neem Azal. Je drahý, ale jako jediný má systémový účinek – dostane se rostlinám do listů, takže mšicím přestanou chutnat a ony je přestanou sát. K užitečným organismům je navíc velmi šetrný.
Domácí postřiky na mšice
Internet je plný návodů na domácí postřiky. Dělají se z jedlé sody, rebarbory, skořice, tabáku, česneku… četl jsem dokonce o postřiku z Coca-Coly. 🙂
Jestli fungují, to nevím. Z praxe jsem slyšel opakovanou chválu jen na tyto postřiky domácí výroby:
- Výluh z kopřiv – 1 kg čerstvých kopřiv se zalije 10 litry vody, nechá se 24 hodin macerovat. Poté se slije a rovnou aplikuje bez ředění.
- Kopřivová jícha – Postup je stejný jako u předchozího výluhu, kopřivy ale ponecháte ve vodě až 2 týdny. Během té doby zkvasí, začnou hrozně zapáchat a získají na síle. Výluh musíte před aplikací hodně zředit s vodou (alespoň 1:20), abyste listy nespálili.
- Jarová/mýdlová voda na mšice –Zkuste poměr 1:100. Mýdlo narušuje svrchní vrstvu kutikuly mšic a ty pak zplesniví, podobně jako u postřiků na bázi draselného mýdla.
- Postřik na mšice z octa – Některé návody radí poměr 1:3, ale já bych byl opatrný a ředil radši 1:10 a víc. Kyselina octová je opravdu silná, hrozí, že spálite rostlinu a s ní i vše živé. Po octové vodě bych proto sáhnul až, když by předchozí postřiky nefungovaly.
Koho by to zajímalo podrobněji, pak doporučuji knihu Integrovaná ochrana ovocných plodin a Ochrana ovocných dřevin a révy vinné v ekologické produkci, ze kterých jsem sám čerpal. Zároveň bych rád poděkoval mému příteli a entomologovi Janu Budkovi za věcná doplnění a Janu Pavkovi za poskytnutou fotografii.
